U inteligence víme, že existují různé její formy, napřiklad podle teorie mnohonásobné inteligence od Howarda Gardneraje jich osm. Jsou ale také různé druhy stupidity? Na to zatím žádnou ucelenou teorii nemáme a tento problém patří mezi otevřené otázky stupidologie.
Já pracovně používám toto dělení:
Stupidita prvního druhu - sem patří lidé, kteří věří v placatou Zemi, chemtrails, čipy ve vakcínách nebo že Ukrajina napadla Rusko. Jedná se o lidi, kteří propadli konspiracím a žijí ve svém paralelním iracionálním světě, ve kterém se nenechají rozhodit objektivními fakty.
Stupidita druhého druhu - sem řadím lidi, většinou takzvané “novináře”, kteří těm prvním dávají prostor v médiích, dělají s nimi různé rozhovory a všelijak legitimizují tyto pomatence a jejich stupidní názory. Často argumentují “vyváženým zpravodajstvím” ve stylu 5 minut Hitler, 5 minut Židé. Přitom je snad dostatečně známo, že když jeden člověk říká, že prší, a druhý říká, že svítí slunce, tak úkolem novináře není dát stejný prostor oběma, ale podívat se z okna. Opravdu nerozumím, co lze očekávat od debaty plochozemců s astronomem (Grygar) nebo s kosmonautem (Remek). Anebo proč se někdo ptá na názor Andreje Babiše, když ví, že zítra bude úplně jiný? Jedno příhodné přísloví říká, že “z hovna bič neupleteš” a proto podobné rozhovory patří maximálně do silvestrovských estrád nebo humoristických časopisů. Globálně tento problém označujeme jako selhání médií.
Stupidita třetího typu - to jsou lidé, kteří zastávají názor, že s tou první (případně i druhou) skupinou lidi nemůžeme nic dělat. Že lidé mají právo na svůj “názor”, že máme svobodu slova, že vlastně nevědí, co jsou dezinformace, že nechtějí cenzuru a tak podobně. Pokud naši lídři strkají hlavu do písku před destruktivní stupiditou, můžeme právem mluvit o selhání elit. Tito lidé nechápou rozdíl mezi svobodu slova, společenskými normami a právem na amplifikaci, neznají BITE model, neznají Overtonovo okno a sto dalších věcí, zato ale urputně odmítají bojovat proti tmářství, dezinformacím a propagandě nám nepřátelských států. Pod praporem své víry v absolutní svobodu slova pasivně napomáhají subverzi společnosti. Tito lidé se mnou potom často diskutují o tom, že jsou dost inteligentní, aby si udělali sami názor, že bezpečně rozpoznají dezinformaci a manipulaci, a proto chtějí dostávat všechny informace. Ti agresivnější pak oponenty rovnou osočují z cenzury nebo vulgárně vykazují do nejrůznějších míst. To je asi ta pravá svoboda slova, za kterou bojuji - poslat někoho svobodně do prdele (v lepším případě). Když přejdu fakt, že neznají, co je to skutečná cenzura, tak zde máme celou plejádu kognitivních zkreslení a Dunning-Kruger efekt jako z učebnice. Kam to vede, vidíme u řádění Elona Muska na X, kde tento “free speech absolutist” bezostyšně manipuluje obsahem, ruší účty svým odpůrcům (psáno v lednu 2025) a snižuje dosah účtům, které se mu nehodí do jeho plánů. A co na to tradiční obhájci svobody slova, jako Sputnik, Parlamentní listy nebo Svobodný vysílač? Že mlčí? Aha. Na Parlamentních listech je přesně nula rozhořčených článků o seznamu zakázaných slov z exekutivního výnosu Donalda Trumpa. Pro zajímavost seznam obsahuje slova women, disability, bias, status, trauma, Black, Hispanic communities, socioeconomic, ethnicity and systemic. Hlavě “bias” mne dost trápí, protože tím se vylučuje výzkum stupidity.
Co s tím jde dělat?
Výše popsaná stupidita prvního, druhého a třetího druhu nevylučuje, aby měl člověk svérázné, neortodoxní, menšinové nebo “nezávislé” názory, pokud je umí podpořit racionálními argumenty a důkazy z reálného světa. Neříkám, že je potřeba ve všem věřit “elitám” nebo “zlým mainstreamovým médiím”. Naopak, je potřeba neustále používat kritické myšlení, což ale v první řadě znamená připustit si, že každý z nás je ovlivnitelný informacemi, které dostává nebo nedostává. Na tom je přeci postavená celá propaganda. Dokonce i když víme, že daná informace je manipulativní lež, nedokážeme se jí zcela ubránit. Kognitivní procesy v mozku zkrátka nedokážeme rozumově ovlivnit.
Stupidologie nám pomáhá tyto věci pochopit, porozumět jejich příčinám a v mezích možnosti je částečně korigovat. Tedy pokud je jedinec dost inteligentní a má chuť na sobě pracovat.
You are not authorised to post comments.